Příspěvek na školní potřeby se daní jako mzda, u kroužků možná výjimka

V posledních letech se stále častěji řeší otázka zaměstnaneckých benefitů, které mohou zahrnovat příspěvky na školní potřeby dětí. Nově zpracované informace upozorňují na to, že příspěvek na aktovku, sešit či jiné školní potřeby se většinou daní jako mzda. To znamená, že ze zmiňovaných částek podniky obvykle odvádí daň z příjmů, stejně jako sociální a zdravotní pojištění, což může snížit reálnou částku, kterou zaměstnanci obdrží.

Jak to funguje v praxi

Příspěvek na školní potřeby se obvykle poskytuje formou jednorázového obnosu, který zaměstnavatel připočítává k měsíční výplatě. Například firma může schválit příspěvek ve výši tří tisíc korun, avšak po zdanění a odvodů se čistá částka pro rodiče sníží. To je něco, co zaměstnanci často neberou v potaz, když se těší na finanční příspěvek do školních potřeb svých dětí. Zaměstnavatelé by si tedy měli dávat pozor na to, jakým způsobem poskytují podporu svým pracovníkům, aby bylo co nejvýhodnější.

Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví, objasňuje, že samotné doložení nákupu školních potřeb, jako jsou aktovky nebo sešity, neznamená automatické osvobození od daně. Firmy často proplácí náklady na základě účtenek přinesených zaměstnancem, ale i v takovém případě se jedná o zdanitelný příjem. To může být pro mnohé zaměstnance zklamáním, protože očekávají, že příspěvek na školní výbavu bude od daně osvobozen.

Volnočasové benefity jako alternativní řešení

Na druhou stranu, existují tzv. nepeněžní volnočasové benefity, které nabízejí zcela jinou situaci. Například příspěvek na vzdělávací nebo sportovní kroužky mohou být osvobozeny od daně až do limitu 24 483,50 Kč za rok. Tento limit zahrnuje také další benefity, které si zaměstnanci mohou uplatnit, například v oblasti kultury a rekreace. Zaměstnavatelé si tak mohou chránit část prostředků a přitom podporovat své zaměstnance ve výchově dětí i v jejich volnočasových aktivitách.

Vzhledem k tomu, že se jedná o součást komplexního daňového systému, je důležité, aby firmy měly jasnou představu o tom, co chtějí svým zaměstnancům nabízet, a jakým způsobem budou tyto benefity daňově ošetřeny. Přestože se může zdát, že proplácení příspěvků na školní pomůcky je v rámci daní nevyhnutelné, je nezbytné sledovat aktuální legislativní změny, které mohou přinést další možnosti a výhody. V roce 2026 by mohlo dojít k dalšímu zjednodušení, kdy by měly být eliminovány některé limity pro volnočasové benefity, což by mohlo výrazně usnadnit situaci jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

Závěrem lze říci, že zapojení zaměstnavatelů do podpory školních potřeb a volnočasových aktivit dětí může přinést oběma stranám výhody. Zaměstnanci mají možnost zahrnout náklady na školu do rozpočtu, zatímco firmy se mohou profilovat jako sociálně odpovědné a podporující vzdělání a rozvoj svých zaměstnanců. I tak je potřeba mít na paměti, že daňové předpisy a regulace se mohou měnit, a proto je nezbytné být informovaný a pružně reagovat na nové příležitosti.